Jaký odpor by měl být mezi vinutím motoru?

Účelem uvedení do provozu je prověřit možnost uvedení elektromotorů do provozu bez předběžné kontroly a sušení, jakož i zjišťování elektrických charakteristik naprázdno a při zatížení.

Použité přístroje: Megaohmmetry M4100/4, F4102/2, můstek P333, proudové kleště Ts4505, zkušební stroj AID-70, sada sond.

Testy a měření střídavých elektromotorů může provádět tým minimálně 2 lidí z ETL. Obsluha vysokonapěťových zkoušek a měření musí mít skupinu elektrické bezpečnosti minimálně IV a zbytek ne nižší než skupinu III.

Před zahájením testování je nutné provést externí kontrolu elektromotoru. Zároveň kontrolují stav a neporušenost izolace, nepřítomnost promáčklin na těle, těsnost kontaktních spojů a také kompletnost stroje (přítomnost všech dílů, štítek a kryty svorek a potřebné pokyny na nich naplnění ložisek na stanovenou úroveň a nepřítomnost úniků oleje;

1. Měření izolačního odporu.

Pro měření izolačního odporu se používají megaohmmetry pro 250, 500, 1000 a 2500 V.

Izolační odpor pomocných měřicích obvodů se měří megohmetrem 250 V.

Izolační odpor se měří při jmenovitém napětí vinutí do 0,5 kV včetně megohmetrem pro napětí 500 V, při jmenovitém napětí vinutí nad 0,5 kV až 1 kV megohmetrem pro napětí 1000 V a při jmenovitém napětí vinutí nad 1 kV – s megaohmmetrem pro napětí 2500 IN.

Testované zařízení musí být při připojování přístroje uzemněno. Odpočítávání se provádí 15 a 60 sekund po stisknutí tlačítka „High Voltage“ nebo zahájení otáčení rukojetí megaohmmetru rychlostí 120 ot./min.

Izolační odpor se měří v nepřítomnosti elektrického napětí na vinutí stroje pomocí metody testu izolace.

Po měření by měl být potenciál zbývající na vinutí rozdělen do pouzdra vodičem dříve připojeným k pouzdru. Doba vybíjení u vinutí se jmenovitým napětím 3000 V a vyšším musí být minimálně 15 sekund u strojů do 1000 kW a 60 sekund u strojů s výkonem nad 1000 kW.

Izolační odpor vinutí vůči tělu stroje a mezi vinutími se měří postupně pro každý elektricky nezávislý obvod, když jsou všechny ostatní obvody připojeny k tělu stroje.

Odečet megaohmmetru závisí na době aplikace napětí na testované vinutí. Čím delší je doba před přiložením napětí na izolaci do okamžiku hlášení (15 a 60 s), tím větší je naměřená hodnota izolačního odporu.

Při měření izolačního odporu je nutné měřit i teplotu vinutí. S rostoucí teplotou klesá izolační odpor. Měření izolace by měla být prováděna při teplotě vinutí odpovídající jmenovitému provoznímu režimu stroje nebo vést k teplotě 75 °C. Teplota vinutí, při které se měření provádí, by neměla být nižší než 10°C. Pokud je teplota nižší, než je specifikováno, musí být vinutí před měřením zahřáto.

Nejnižší hodnota izolačního odporu při provozní teplotě vinutí a po 60 sec. po přivedení napětí je určeno vzorcem:

R₆₀ = Un / (1000 + Pn / 100)

kde Un je jmenovité napětí vinutí, V;

Pn – jmenovitý výkon, kW, pro stroje na střídavý proud, kVA.

Stupeň vlhkosti izolace se posuzuje podle hodnoty koeficientu absorpce, což je poměr odečtů megaohmmetru po přivedení napětí po 15 a 60 sekundách:

Je třeba poznamenat, že hodnota Ka i při dobrém izolačním stavu do značné míry závisí na teplotě stroje a druhu použitých izolačních materiálů. S rostoucí teplotou klesá koeficient absorpce u strojů s nenavlhčenou izolací. Pro nenavlhčené vinutí při teplotě 10-30 °C je koeficient absorpce Ka = 1,3¸2,0 pro zvlhčené vinutí, koeficient absorpce se blíží jednotce.

Přípustné hodnoty izolačního odporu a koeficientu absorpce jsou uvedeny v tabulkách 5.1.; 5.2.; 5.3. RD 34.45-51.

Střídavé elektromotory se zapnou bez sušení, pokud izolační odpor vinutí a koeficient absorpce nejsou nižší než hodnoty uvedené v tabulce. 5.1. – 5.3.

2. Zkouška vysokonapěťovou frekvencí napájecího napětí.

Zkoušky elektrické pevnosti izolace vinutí vzhledem k pouzdru a mezi vinutími se provádějí se sinusovým střídavým napětím o frekvenci 50 Hz pomocí instalace AID-70. Délka testu je 1 minuta.

Zkušební napětí je aplikováno na každou fázi vinutí, přičemž kryt motoru a dvě další fáze jsou uzemněny. Pokud není možné izolovat testovanou fázi, testují se všechny 3 fáze současně, vzhledem ke skříni motoru. Zkušební napětí pro vinutí střídavého motoru jsou uvedena v tabulce. 5.4. RD 34.45-51.

Zkoušky musí provádět osoby, které prošly speciálním školením a mají praktické zkušenosti s prováděním zkoušek.

Před zahájením zkoušky je nutné zkontrolovat stacionární uzemnění pouzder testovaného zařízení a spolehlivě uzemnit zkušební instalaci. Zkušební místo, stejně jako propojovací vodiče pod zkušebním napětím, musí být oploceny nebo musí být na zkušebním místě umístěn pozorovatel.

Vodič, kterým je zvýšené napětí z testovací instalace přiváděno do testovaného zařízení, musí být bezpečně zajištěn pomocí meziizolátorů, izolačních závěsů atd., aby tento vodič nebyl náhodně přiveden do blízkosti živých částí pod provozním napětím nebo vzduchu. mezery se zmenší , což musí být alespoň následující hodnoty:

Zkušební napětí, kV do 20 30 40 50 60

Vzdálenost k uzemněným předmětům, cm 5 10 20 25 30

na živé části, cm 25 25 30 30 35

Připojení instalace k síti 380/220 V musí být provedeno přes spínací zařízení s viditelným přerušením připojení přes zástrčku umístěnou na zkušební instalaci je povoleno.

Při sestavování zkušebního obvodu se nejprve provádí ochranné a provozní uzemnění zkušební instalace. Před připojením zkušební instalace k síti 380/220 V je na vysokonapěťovou svorku instalace provedeno uzemnění pomocí speciální zemnící tyče. Průřez měděného vodiče, kterým je svorka uzemněna, musí být alespoň 4 mm2.

Před použitím zkušebního napětí na zkušební instalaci je pracovník povinen:

– zkontrolovat, zda jsou všichni členové jeho týmu na místech označených výrobcem práce, zda nejsou odstraněny neoprávněné osoby, zda je možné na zařízení přivést zkušební napětí;

– upozorněte tým na dodávku napětí slovy „Napětí je použito“ a ujistěte se, že varování slyší všichni členové týmu, odpojte zem ze svorky testovací instalace a připojte napětí 280/220 V k tomu.

Od okamžiku odstranění uzemnění je celá zkušební instalace včetně zkoušeného zařízení a propojovacích vodičů považována za živou a je zakázáno provádět jakékoli přepojování ve zkušebním obvodu nebo na zkoušeném zařízení.

Po dokončení testů musí pracovník snížit napětí testovací instalace na nulu, odpojit ji od sítě 380/220 V, uzemnit (nebo dát příkaz k uzemnění) svorku instalace a informovat o tom tým slova „Napětí odstraněno“. Teprve poté mohou být vodiče znovu připojeny na testovací instalaci nebo, pokud je test zcela dokončen, mohou být odpojeny a odstraněny kryty.

Před zkouškou izolace, stejně jako po zkoušce, je nutné zkoušené zařízení vybít do země a zajistit, aby na něm nebyl žádný náboj. Aplikaci a odstranění uzemnění zemnící tyčí, připojení a odpojení vodičů od zkušební instalace a zkoušeného zařízení musí provádět stejná osoba a provádět je s použitím dielektrických rukavic.

Vodič spojující zkušební instalaci se zkoušeným zařízením musí být z elektrického zařízení pod provozním napětím do 10 kV odstraněn na vzdálenost minimálně 1 m.

3. Měření odporu vinutí proti stejnosměrnému proudu.

3.1. Obecné poznámky.

Měření odporu se provádí pro kontrolu, zda odpor odpovídá vypočtené hodnotě, pro kontrolu spolehlivosti pájení a pro zjištění nárůstu teploty nad okolní teplotu. Odpor lze měřit v chladných a horkých podmínkách. Za studený stav se považuje stav vinutí, ve kterém se teplota vinutí a prostředí neliší o více než 3°C. zahřátý stav je stav vinutí při provozní teplotě. Při stanovení teploty ve studeném stavu je nutné umístit teploměry do stroje 30 minut před zkouškou. V praxi seřizovacích prací se používají tyto metody měření stejnosměrného odporu: ampérmetr-voltmetr, jednoduchý můstek a dvojitý můstek. Hlavní metodou měření je metoda ampérmetr-voltmetr.

Pro měření se používají elektrické měřicí přístroje magnetoelektrického systému: voltmetry třídy ne nižší než 0,5 se zabudovanými přídavnými odpory nebo vnějším přídavným odporem třídy 0,1 a milivoltmetry třídy ne nižší než 0,5 s bočníky třídy ne nižší než 0,1.

Podle schématu 4a se měří malé odpory.

Přesný výpočet naměřeného odporu, Ohm, se provádí podle vzorce:

kde R_в – vnitřní odpor voltmetru.

Doporučuje se měřit velké odpory pomocí schématu 4b. Odpor se vypočítá podle vzorce:

kde R_а – vnitřní odpor ampérmetru.

3.2. Měření odporu vinutí střídavého stroje.

Měření odporu vícefázových vinutí v přítomnosti svorek pro začátek a konec všech fází by mělo být prováděno fáze po fázi. Pokud jsou fáze statorového vinutí zapojeny do „hvězdy“ a nemají svorku nulového bodu (obr. 5 a), pak se odpor měří mezi každým dvěma svorkami (fázemi).

Výsledek měření udává součet odporů dvou fází:

Odpor každé fáze zvlášť:

V případě spojení fází do „trojúhelníku“ (obr. 5b), odpor každé fáze:

Pokud rozdíl mezi naměřenými hodnotami nepřesáhne 2% při zapojení fází do „hvězdy“ a 1,5% při spojení fází do „trojúhelníku“, pak lze odpor jedné fáze určit zjednodušeným způsobem:

Při připojení ke hvězdě

při spojování fází v „trojúhelníku“

Měření odporu vinutí rotoru u motorů s vinutým rotorem se provádí obdobně jako měření vinutí statoru. Zapojení vinutí rotoru může být „hvězda“ nebo „trojúhelník“. Napětí se měří ve sběracích kroužcích, aby se eliminoval vliv přechodového odporu kontaktů kartáče.

Podle PUE by se maximální přípustné odchylky odporu stejnosměrného proudu statorových vinutí různých fází pro generátory s výkonem menším než 100 MW neměly navzájem lišit o více než 2%.

Naměřený odpor vinutí rotoru by se neměl lišit od továrních údajů o více než 2 %. Na všech větvích se kontrolují odpory potlačení pole a odpory předřadníků. Hodnoty odporu by se neměly lišit od továrních údajů o více než 10%.

4. Kontrola elektromotoru při volnoběhu nebo s vyložený mechanismus.

Zkouška se provádí v elektromotorech s napětím 3 kV a vyšším. Hodnota volnoběhu u nově zaváděných elektromotorů není standardizována.

Hodnota proudu naprázdno po generální opravě elektromotoru by se neměla lišit o více než 10 % od hodnoty proudu naměřené před jeho opravou při stejném napětí na svorkách statoru.

Doba kontroly elektromotorů musí být minimálně 1 hodina.

5. Měření vzduchové mezery mezi ocelí rotoru a statoru.

Měření mezery by se mělo provádět, pokud to konstrukce elektromotoru umožňuje. Přitom u elektromotorů o výkonu 100 kW a více, u všech elektromotorů kritických mechanismů i u elektromotorů s vnějšími kluznými ložisky velikost vzduchových mezer v místech umístěných po obvodu rotoru a posunuté vůči sobě pod úhlem 90°, nebo v místech speciálně určených při výrobě elektromotoru, by se neměly lišit o více než 10 % od průměrné hodnoty.

6. Měření vůlí v kluzných ložiskách.

Nárůst vůlí u kluzných ložisek překračuje hodnoty uvedené v tabulce. 5.5. RD 34.45-51, označuje nutnost doplnění vložky.

7. Měření vibrací ložisek elektromotorů.

Měření se provádí na elektromotorech s napětím 3 kV a vyšším a také na všech elektromotorech kritických mechanismů.

8. Měření rozběhu rotoru v axiálním směru.

Měření se provádí na elektromotorech s kluznými ložisky.

9. Kontrola chodu elektromotoru pod zátěží.

Zkouška se provádí při konstantním výkonu odebraném elektromotorem ze sítě, alespoň 50 % jmenovitého, a při odpovídající ustálené teplotě vinutí.

Kontroluje se tepelný a vibrační stav elektromotoru.

10. Hydraulická zkouška vzduchového chladiče.

Zkouška se provádí přetlakem 0,2-0,25 MPa po dobu 5-10 minut, pokud výrobce neuvádí jiné pokyny.

11. Kontrola provozuschopnosti rotorových tyčí nakrátko.

Kontrola se u asynchronních elektromotorů provádí při větších opravách prohlídkou demontovaného rotoru nebo speciálními zkouškami a za provozu podle potřeby pulzacemi pracovního nebo rozběhového statorového proudu.

Měření p.p. 5-8, 10, 11 provádějí divize technologických služeb souvisejících s montáží a opravami elektrických strojů.

NTD a technická literatura:

• Mezioborová pravidla ochrany práce (BOZP) při provozu elektrických instalací.
• POT R M – 016 – 2001. – M.: 2001.
• Pravidla elektrické instalace Kapitola 1.8 Standardy akceptačních testů, sedmé vydání
• Rozsah a normy pro zkoušení elektrických zařízení. Šesté vydání se změnami a doplňky – M.: NTs ENAS, 2004.
• Seřizování a zkoušky elektrického zařízení stanic a rozvoden / ed. Musaelyan E.S. -M.: Energie, 1979.
• Sbírka metodických příruček ke sledování stavu elektrických zařízení. – M.: ORGRES, 1997.

Kategorie blogu

• Databáze testů elektrické bezpečnosti pro DND EB a TB 4
• Další materiály 22
• Testovací (měřicí) metody 54
• Novinky 112
• Testovací (měřicí) programy 25
• Průvodce programem DND ETL Professional .No 15
• Nápověda pro práci se softwarovým balíčkem DND Single Line Diagram Constructor 3
• Nápověda pro práci s programem DND Work Order-Permission PRO 21
• Nápověda pro práci s programem DND Electrical Safety and Safety 7
• Nápověda pro práci s programem DND ETL Professional .Net 24
• Nápověda pro práci s editorem testů pro DND Electrical Safety and Safety 4
• Články 6