Arogance – co to je a jak se jí zbavit

Léčba arogance! ✒Vězte, že arogance je jedním ze zel, jehož odstranění je povinností každého věřícího. Arogance nezmizí jen tak, z vůle samotného člověka. Léčba je nutná. Níže uvádíme několik metod léčby arogance. 1. Vytrhávání samotného kořene arogance ze srdce. Věřící musí znát sám sebe a znát svého Nejvyššího Pána. Pokud skutečně zná sám sebe, pochopí, že se mu nesluší nic jiného než skromnost. A pokud skutečně zná svého Pána, pak chápe, že pýcha a velikost se nehodí nikomu kromě Alláha. Věřící může poznat sám sebe zamyšlením nad počátkem svého stvoření, nad svým koncem a nad tím, co se s ním děje v intervalu mezi těmito dvěma událostmi. ✒Mluvíme-li o počátku jeho stvoření, pak ho Alláh stvořil ze semene, opovrženíhodné tekutiny, a pak ji proměnil ve sraženinu, pak v kus masa, pak stvořil kosti a oblékl je masem. Toto je začátek jeho stvoření. Člověk nebyl stvořen okamžitě jako dokonalá, kompletní bytost, ale jeho životu předcházela smrt, neexistence, síla slabost, poznání nevědomost, následování přímé cesty omylem a bohatství chudobou. Tak odkud se bere tato pýcha a arogance, tato arogance a povýšenost? ✒Když pak člověk začne svůj pozemský život, Alláh ho vydá do moci nemocí a problémů, které ho postihnou, ať si to přeje, nebo ne. Hladoví proti své vůli, žízní proti své vůli, onemocní proti své vůli, umírá proti své vůli. Chce se něco dozvědět, ale nikdy se to nedozví, a chce si něco vzpomenout, ale zapomene, chce na něco zapomenout, ale přesto si pamatuje. Je otrokem, neschopným prospět si ani odvrátit újmu a neschopným ovládat dobro ani zlo, které ho potká. Co je pod jeho pozicí? Kéž by jen znal pravdu o sobě! ✒Mluvíme-li o konci člověka, pak je to smrt. Je zbaven ducha, sluchu, zraku, znalostí, svých schopností, citů, schopnosti vnímat a pohybovat se a je proměněn v něco nehybného a bez života, jako na samém počátku svého stvoření, a poté je pohřben v zemi a je proměněn v odpornou hnijící mrtvolu. A kdyby tak zůstal. Ale ne, poté, co se stane prachem, bude vzkříšen, aby čelil hrozným zkouškám, a vyjde z hrobu, aby čelil hrůzám Soudného dne, a před ním bude rozvinut svitek se záznamem jeho činů a bude mu řečeno: „Přečti si svou knihu!“ „Dost ti dnes stačí, když si sám sebe vážeš svých skutků.“ (Súra 17 „Noční cesta“, verš 14) A když uvidí tento svitek, bude se bát: „Kniha bude vložena a uvidíte, jak se hříšníci budou třást tím, co je v ní. Řeknou: „Běda nám!“ To je ale kniha! „Není v něm opomíjen ani malý, ani velký hřích – všechno je promyšlené.“ „Najdou před sebou vše, co vykonali, a Pán tvůj nikomu neukřivdí.“ (Súra 18 „Jeskyně“, verš 49) ✒Společník al-Ahnaf ibn Qays řekl: „Zajímalo by mě, jak může být někdo, kdo dvakrát projde stejnou cestou jako moč, arogantní?“ [Wafayat]. Mutarrif ibn aš-Šihhir jednou viděl Jazída ibn Muchallába, jak táhne lem svého oděvu po zemi, a řekl: „Alláh vskutku nenávidí takovou chůzi!“ Řekl: „Neznáš mě?“ Odpověděl: „Samozřejmě, že vím.“ „Tvůj začátek je lepkavé semeno a tvůj konec je odporná mrtvola a mezi tím v sobě nosíš nečistotu!“ [Siyar]. Abú Muhammad ‚Abd Alláh ibn Muhammad al-Bassámí al-Chwarizmi jednou řekl: Žasnu nad tím, kdo obdivuje svůj vzhled, ačkoli předtím byl špinavým semínkem. V zemi se stane mrtvolou, vydávající zápach, ale obdivuje sám sebe a vyvyšuje se a mezi dvěma oděvy v sobě nosí špínu! A další muž řekl: Ó arogantní člověku, kterému se líbí tvůj vzhled! Počkej, budeš zbaven arogance. Kdyby lidé přemýšleli o tom, co mají v lůně, nebyli by pyšní ani mladí, ani staří! Ó synu země, kterého zítra pohltí, utiš se! Budeš sežrán a opilý… 2. Zamyslet se nad tím, v čem spočívá jeho arogance, a uvědomit si, že v tomto případě pro aroganci není žádný důvod. Pokud je člověk kvůli svému původu přemožen arogancí, pak musí přivést své srdce k rozumu a uvědomit si, že to je nevědomost a hloupost: vždyť je hrdý na dokonalost někoho jiného! Může se rozumný člověk stát arogantním kvůli dokonalosti někoho jiného? ✒Společník Ubayy ibn Ka’b (رَضِيَ اللهُ عَنْهُ) řekl: „Během života Alláhova posla (ﷺ) se dva lidé hádali a začali si navzájem vyprávět o svém původu. Jeden z nich řekl: „Jsem ten a ten, syn toho a toho!“ „A kdo jsi ty, kéž by ti byla matka odňata?“ Pak Alláhův posel (ﷺ) řekl: „Dva lidé se za časů Músy (alejhi sallam) začali hádat a hovořit o svém původu a jeden z nich řekl: „Jsem ten a ten, syn toho a toho [a vyjmenoval devět svých předků].“ A kdo jsi, kéž by tě tvá matka ztratila? › A on odpověděl: ‹Jsem ten a ten, syn toho a toho, syn islámu? › Alláh pak vnukl Músovi (mír s ním) ohledně těchto dvou: „Pokud jde o tebe, který se počítáš mezi devět, kdož jsou v ohni, pak jsi desátý mezi nimi.“ „A ty, který patříš k rodině dvou, kteří jsou v ráji, jsi pro ně v ráji třetí.“ [Ahmad] Abú Hurajra (رَضِيَ اللهُ عَنْهُ) vyprávěl, že Alláhův posel (ﷺ) řekl: „Alláh vás vpravdě vysvobodil z pýchy dob nevědomosti a z pýchy, která byla charakteristická pro jejich otce.“ Existuje pouze bohabojný věřící a zlý hříšník. Jste synové Adamovi a Adam byl stvořen ze země. „Lidé přestanou být hrdí na ty, kteří se stali uhlíky pekla, jinak budou pro Alláha znamenat méně než brouci, kteří svými nosy rozhánějí hnilobu!“ [Abu Dawud, 5116]. ✒„Arogance dob nevědomosti“ – tedy arogance a chvástavost, které byly těmto dobám vlastní. Pokud jde o slova „Existuje pouze bohabojný věřící a bezbožný hříšník“, imám al-Chattábí řekl, že tato slova znamenají, že lidé jsou rozděleni do dvou kategorií: bohabojní věřící a bezbožní hříšníci. Bohabojný věřící je vždy lepší a hodnotnější než zlý hříšník, i když není urozeného původu. Ale zlý hříšník je nízký, i když je urozeného původu. Podle jiného výkladu je ten, kdo projevuje aroganci, buď bohabojný věřící, v takovém případě by neměl být nad nikým arogantní, nebo je to bezbožný hříšník, nízký před Alláhem, a proto nemá důvod být pyšný. Arogance je tedy v obou případech nepřijatelná. „Jste synové Adamovi a Adam byl stvořen ze země“ – a není vhodné, aby ten, jehož základem je země, projevoval aroganci a povýšenost. „Lidé přestanou“ znamená přísahu, tedy: Přísahám při Alláhovi, lidé s tím přestanou. „Jinak budou pro Alláha méně důležití“ – to znamená, že pro Něj budou bezvýznamnější, „než brouci trusu“, tedy brouci, kteří kutálejí koule trusu a tlačí tyto koule nosy – „tlačí hnilobu nosy“, tedy trus [Fath Al-Bari]. Abú Rejhána vyprávěl, že Alláhův posel (ﷺ) řekl: „Kdokoli se prohlásí za původce devíti nevěřících předků a přeje si skrze ně dosáhnout povýšení a úcty, bude desátým z nich v ohni.“ [Ahmad] Ibn Hadžar řekl ve Fath al-Bari, že tento hadís má dobrý (hasan) isnad. ✒A člověk, který je arogantní kvůli znalostem, které vlastní, by si měl pamatovat, že Alláh má ještě silnější argument proti těm, kteří mají znalosti, neboť ten, kdo vědomě neposlouchá Alláha, s vědomím o tom, se dopouští závažnějšího zločinu. A ať ví, že pýcha se nesluší nikomu kromě Alláha, a projevováním arogance a pýchy se stává Alláhovým nenávistným. Tato myšlenka odstraňuje aroganci a podporuje pokoru. ✒A věřící musí vědět, že arogance spojená s dobrými skutky a uctíváním je velkou zkouškou pro otroky Všemohoucího. Abú Hurajra (رَضِيَ اللهُ عَنْهُ) vyprávěl, že Alláhův posel (ﷺ) řekl: „Byli dva muži z řad dětí Izraele, jeden z nich hřešil, zatímco druhý naopak horlivě uctíval Pána.“ Pokaždé, když přistihl prvního při hříchu, druhý mu řekl: „Přestaň!“ A pak ho jednoho dne přistihl při hříchu znovu a řekl: „Přestaň!“ A on na to odpověděl: „Nech mě soudu Páně!“ „Byl jsi poslán, abys nade mnou hlídal?“ Řekl: „Při Alláhovi, Alláh ti neodpustí ani tě do ráje nevpustí!“ Pak zemřeli a stáli před Pánem světů a On řekl tomu, kdo Ho vroucně uctíval: „Věděl jsi o Mně všechno? „Máš moc nad tím, co je se Mnou?“ A hříšníkovi řekl: „Vstup do ráje z Mého milosrdenství!“ A druhému řekl: „Zaveďte ho do ohně!“ Abú Huraira řekl: „Při Tom, v Jehož ruce je má duše, pronesl slova, za která si zasloužil trest na tomto světě i v onom životě!“ [Abú Dawud, 4901]. Abú Jazíd al-Bistámí řekl: „Sloobek Alláha zůstává arogantní, dokud věří, že mezi stvořením je někdo horší než on.“ [Sijár] ✒ Všemohoucí Alláh, když popsal ty, kdož jsou v dobru napřed, řekl, že konají to, co je poslušností vůči Němu, a zároveň se bojí, že Alláh tyto skutky od nich nepřijme. Všemohoucí Alláh řekl: „Ti, kdož dávají almužnu, zatímco se jejich srdce bojí, že se k Pánu svému vrátí, ti spěchají konat dobré skutky a jsou v tom první.“ (Súra 23 „Věřící“, verše 60-61) Áiša, manželka Proroka (ﷺ), vypráví: „Zeptala jsem se Alláhova posla (ﷺ) na verš „Ti, kdo dávají almužnu, zatímco se jejich srdce bojí“: „Jsou to ti, kdo pijí víno a kradou?“ Odpověděl: „Ne, dcero as-Siddik… To jsou ti, kdo se postí, modlí a dávají almužnu, zatímco se bojí, že od nich nebude přijata.“ „To jsou ti, kdož jsou v dobru napřed“ [Tirmizi, 3175]. 3. Obracení se na Všemohoucího Alláha s modlitbami. Společník Džubajr ibn Mut’im vyprávěl, že viděl Alláhova posla (ﷺ), jak během jedné z modliteb řekl: „Alláh je velký, mnohem větší než všechno ostatní!“ Alláh je veliký, mnohem větší než všechno ostatní! Alláh je veliký, mnohem větší než všechno ostatní! Mnoho chvály Alláhovi! Mnoho chvály Alláhovi! Mnoho chvály Alláhovi! Sláva Alláhovi ráno i večer! Sláva Alláhovi ráno i večer! Sláva Alláhovi ráno i večer! Prosím Alláha o ochranu před šajtánem – jeho dechem, slinami a injekcemi. Jak řekl, plivání Šajtána je zlé verše, jeho foukání je arogance a jeho údery jsou smrt [Ibn Hibban, 1780]. 4. Skromnost. Anas ibn Malik (رَضِيَ اللهُ عَنْهُ) vypráví: „Vskutku, kterákoli otrokyně z obyvatel Medíny mohla vzít Proroka (ﷺ) za ruku a odvést ho, kamkoli chtěla.“ [Buchárí, 6072] Ibn Hadžár ve Fath al-Bari řekl: „A vzala ho, kam chtěla.“ A v Ahmadově verzi se píše: „A odvezla ho tam, kde ho potřebovala.“ Tento hadís obsahuje různé druhy důrazu na skromnost, protože zmiňuje ženu, nikoli muže, a také otrokyni, nikoli svobodnou ženu, a říká, že to mohla udělat jakákoli otrokyně. Slova „chytit za ruku“ by se neměla brát doslova – jde o projev naprostého velení, i když to vyžadovalo udělat něco mimo Medínu a ona se na něj obrátila s žádostí o pomoc. To je dalším důkazem jeho skromnosti a absence jakýchkoli projevů arogance u něj“ [Fath Al-Bari]. Al-Aswad vyprávěl: „Zeptal jsem se Áiši, co Prorok (ﷺ) dělal ve svém domě, a ona řekla: „Pomáhal své domácnosti s prací.“ A když nastal čas modlitby, vyšel se modlit“ [Buchárí, 676]. Ibn Hadžár řekl: „V jejich práci“ je v hadísu vysvětleno jako služba… sobě nebo [pomoc] zbytku rodiny. Toto vysvětluje v knize Šamail at-Tirmizí. Amra vypráví od Aiši následující slova: „Vskutku, byl to jen člověk: čistil si oblečení, dojil ovce a sloužil si sám.“ A ve verzi Ahmada a Ibn Hibbana, předávané ze slov ‚Urwy, se píše: „Opravoval si šaty a opravoval sandály.“ Tento hadís obsahuje povzbuzení ke skromnosti, vyhýbání se aroganci a k tomu, aby muž pomáhal své rodině.“ [Fath Al-Bari] Džubajr ibn Mut’im (رَضِيَ اللهُ عَنْهُ) řekl: „Říkáš, že jsem arogantní, ale já jsem jezdil na oslu, nosil prostý plášť a dojil ovce, a Alláhův posel (ﷺ) řekl: „Kdokoli to udělal, v tom není žádná arogance.“ [Tirmidhi, 2001] To znamená, že jen arogantní [Tuhfat al-Ahvází] tohle pohrdá. ✒Vznešený společník Abdulláh ibn Salám (رَضِيَ اللهُ عَنْهُ) se jednou procházel po trhu a nesl balík dříví. Řekli mu: „Co tě k tomu vede, když tě Alláh zbavil nutnosti to dělat?“ Řekl: „Chtěl jsem od sebe odehnat aroganci.“ Slyšel jsem Alláhova posla (ﷺ) říkat: „Ten, kdo má v srdci byť jen tíhu hořčičného zrnka pýchy, do ráje nevejde.“ [Tabarani, 129] Závěr Ibn al-Kájim řekl: „Všechny hříchy mají tři základy.“ Tato arogance přivedla Iblise do pozice, do které se dostal; tato trestuhodná touha vyvedla Adama z ráje; a závist vedla Adamova syna k tomu, aby se zmocnil svého bratra. A kdokoli je ochráněn před zlem těchto tří věcí, je ochráněn před veškerým zlem, neboť nevíra pochází z arogance, neposlušnost z trestuhodné touhy překračující meze dovoleného a nespravedlnost ze závisti.“ [Fawá’íd] ✒Prosíme Alláha, aby nás zařadil mezi ty, kdo jsou pokorní vůči Němu a Jeho stvoření, a kéž nás ochrání před arogancí a arogantními. A mír a požehnání našemu prorokovi Muhammadovi (ﷺ), jeho rodině a všem jeho společníkům.

✒Vězte, že arogance je jedním ze zel, kterého se musí každý věřící zbavit. Arogance nezmizí jen tak na žádost člověka. Vyžaduje léčbu. Níže uvádíme několik metod léčby arogance.

1. Vytrhnutí samotného kořene arogance ze srdce. Věřící musí znát sám sebe a znát svého Nejvyššího Pána. Pokud skutečně zná sám sebe, pochopí, že se mu nesluší nic kromě skromnosti. A pokud skutečně zná svého Pána, pochopí, že pýcha a velikost se nesluší nikomu kromě Alláha.

Věřící může poznat sám sebe zamyšlením nad počátkem svého stvoření, nad svým koncem a nad tím, co se s ním děje v intervalu mezi těmito dvěma událostmi.

✒Mluvíme-li o počátku jeho stvoření, pak ho Alláh stvořil ze semene, odporné tekutiny, a pak ji proměnil ve sraženinu, pak v kus masa, pak stvořil kosti a oblékl je masem. Toto je počátek jeho stvoření. Člověk nebyl stvořen okamžitě jako dokonalá, celistvá bytost, ale jeho životu předcházela smrt, neexistence, síla – slabost, poznání – nevědomost, následování přímé cesty – omyl, bohatství – chudoba. Odkud se tedy v něm bere tato pýcha a arogance, tato arogance a povýšenost?

✒Když pak člověk začne svůj pozemský život, Alláh ho vydá do moci nemocí a neštěstí, které ho postihnou, ať si to přeje, nebo ne. Hladoví proti své vůli, žízní proti své vůli, onemocní proti své vůli, umírá proti své vůli. Chce se něco dozvědět, ale nikdy se to nenaučí, a chce si něco pamatovat, ale zapomíná, chce na něco zapomenout, ale přesto si pamatuje. Je otrokem, neschopným prospět si ani odvrátit zlo, neschopným ovládat dobro ani zlo, které ho postihne. Co je nižšího než jeho postavení? Kéž by jen znal pravdu o sobě!

✒Co se týče konce člověka, je to smrt. Je zbaven svého ducha, sluchu, zraku, znalostí, schopností, smyslů, schopnosti vnímat a pohybovat se a je proměněn v něco nehybného a bez života, stejně jako na samém počátku svého stvoření, a pak je pohřben v zemi a promění se v odpornou hnijící mrtvolu. A kdyby tak zůstal. Ale ne, poté, co se stane prachem, bude vzkříšen, aby čelil hrozným zkouškám, a vyjde z hrobu, aby se setkal s hrůzami Soudného dne, a bude před ním rozvinut svitek se záznamem jeho činů a bude mu řečeno: „Přečti si svou knihu! Stačí ti dnes, že si své skutky započítáváš sám proti sobě“ (Súra 17 „Noční cesta“, verš 14). A když uvidí tento svitek, bude se bát: „Bude mu položena kniha a uvidíš hříšníky, jak se třesou nad tím, co je v ní. Řeknou: „Běda nám! Co je to za knihu!“ „Nebyl v něm vynechán žádný hřích, malý ani velký, aniž by byl započítán.“ A naleznou před sebou vše, co spáchali, a Pán tvůj nikomu neukřivdí.“ (Súra 18 „Jeskyně“, verš 49)

✒Společník al-Ahnaf ibn Qays řekl: „Zajímalo by mě, jak může být někdo, kdo dvakrát projde stejnou cestou jako moč, arogantní?“ [Wafayat].

Mutarrif ibn aš-Šihhir jednou viděl Jazída ibn Muhallaba, jak táhne lem svého oděvu po zemi, a řekl: „Alláh vskutku nenávidí takovou chůzi!“ Řekl: „Neznáš mě?“ Odpověděl: „Samozřejmě, že vím. Tvůj začátek je lepkavé semeno a tvůj konec je odporná mrtvola a mezi tím neseš nečistotu!“ [Siyar].

Chvála Alláhovi. On nám udělil nespočet požehnání a ukázal nám svá znamení, která obsahují poučení pro lidi přemýšlející.

Dosvědčujeme, že není žádné božstvo hodné uctívání kromě Alláha. Nemá žádné společníky ve svém výlučném právu uctívání ani žádné spoluvlastníky ve své moci. Dosvědčujeme, že Muhammad je otrokem Alláha a Jeho poslem, nemluvil nic sám od sebe, ale všechny jeho pokyny byly zjevením seslaným shůry. Mír a požehnání Alláha nechť patří našemu Prorokovi, jeho rodině, jeho společníkům a všem, kdo kráčeli požehnanou cestou islámu.

Děti Adamovy, buďte bohabojní, poslouchejte příkazy svého Pána a zdržujte se hříchů, a pak dosáhnete úspěchu.

Existuje jedna velmi špatná vlastnost, která může vést k nejhorším následkům pro lidskou duši. Alláh a Jeho Posel varovali před velkým nebezpečím, které tato vlastnost s sebou nese. Bohužel dnes nakazila velké množství lidí. Touto vlastností je arogance, kéž nás před ní Alláh ochrání. Někteří ze spravedlivých předchůdců řekli: „Úplně prvním hříchem a první neposlušností vůči Alláhovi, která se ve vesmíru stala, byla arogance.“ Všemohoucí Alláh řekl:

وَإِذۡ قُلۡنَا لِلۡمَلَٰٓئِكَةِ ٱسۡجُدُواْ لِأٓدَمََََلَٰٓئِكَةِ فَسَجَدُوٓاْ إِلَّآ إِبۡلِيسَ أَبَىٰ وَٱسۡتَكَ١نَركَ١ن مِنَ ٱلۡكَٰفِرِينَ

„A vzpomeňte si, jak jsme řekli andělům: ‚Pokloňte se Adamovi.‘ I oni se poklonili, ale Iblis odmítl, stal se pyšným a stal se jedním z nevěřících.“ (Korán, 2: 34).

Prorok (mír a požehnání Alláha s ním) nám vysvětlil, co přesně je arogance. Od Abdulláha ibn Mas’úda bylo předáváno, že Prorok (mír a požehnání Alláha s ním) řekl:

لَا يَدْخُلُ الْجَنَّةَ مَنْ كَانَ فِي قَلْبِهُْققِثَلق مِثُِق ذَرَّةٍ مِنْ كِبْرٍ , قَالَ رَجُلٌ : إِنَّ الرَّجُلَ الرَّجُلَ أَنْ يَكُونَ ثَوْبُهُ حَسَنًا , وَنَعْلُهُ حَسَنَةً , قَالَ : إِنَّ , , , وَغَمْطُ النَّاسِ

„Kdo má v srdci byť jen špetku pýchy, nevejde do ráje.“ Jeden muž se zeptal: „Co když si někdo rád obléká krásné oblečení a boty?“ Prorok odpověděl: „Věrumilovně Alláh je krásný a miluje krásu a arogance je popírání pravdy a arogance vůči lidem.“ (Hadís uvádí Muslim).

«Popření pravdy„je jeho odmítnutím a odmítnutím toho, kdo po něm volá, a“arogantní přístup k lidem„je projevem opovržení. Prorok (mír a požehnání Alláha s ním) vysvětlil, že ozdoba v oděvu a vzhledu není arogance, naopak Alláh miluje krásu. Arogance je vlastnost skrytá hluboko v srdci, projevuje se v chování člověka a vede ho k odmítání pravdy a k opovržení lidí. Když Iblis (Satan) projevil aroganci a považoval se za lepšího než Adam, donutil ho to k neposlušnosti, odmítl uposlechnout příkaz svého Pána a nepoklonil se Adamovi. Právě arogance vedla nevěřící k tomu, že se postavili proti Alláhovým poslům, když k nim přišli s jasnými znameními.

وَجَحَدُواْ بِهَا وَٱسۡتَيۡقَنَتۡهَآ أَنفُسمظهُمۡ وَعُلُوّٗاۚ فَٱنظُرۡ كَيۡفَ كَانَ عَٰقِبَةُ د؎فننمُففَ

„Nespravedlivě a arogantně je odmítli, ačkoli v srdci byli přesvědčeni o jejich pravdě. Podívejte se, jaký byl konec těch, kdo šířili neplechu!“ (Korán, 27: 14).

Arogance brání svému majiteli obrátit se k Pánu s modlitbami, brání mu uctívat Stvořitele.

وَقَالَ رَبُّكُمُ ٱدۡعُونِيٓ أَسۡتَجِبۡ لَكُمَّۡۚ عِبَادَتِي سَيَدۡخُلُونَ جَهَنَّمَ دَاخِرِينَ

„Pán tvůj řekl: ‚Volej ke Mně a Já ti odpovím. Věru ti, kdož se povyšují nad uctívání Mé, vstoupí do pekla poníženi.‘“ (Korán, 40: 60).

Arogance brání některým bohatým nebo mocným lidem vykonávat společnou modlitbu v mešitách. Vidíte, že mešita je vedle jeho domu, slyší volání (adhan) na všech pět modliteb. Arogance mu však nedovoluje vstoupit do mešity, takže nemůže stát před svým Pánem bok po boku se svými bratry ve víře, protože se považuje za nadřazeného.

Arogance také brání některým lidem jednat v souladu se Sunnou Alláhova posla (mír a požehnání Alláha s ním). V jednom z hadísů se uvádí, že Salamah ibn al-Akwa‘ řekl:

Všechna práva vyhrazena. , قَالَ : لَا أَسْتَطِيعُ , قَالَ :“ لَا اسْتَطَعنتَ منُ؎تَ منْ؎تَ إِلَّا الْكِبْرُ“ , قَالَ : فَمَا رَفَعَهَا إِلَى فِيا إِلَى فِي

„Muž začal jíst levou rukou v přítomnosti Proroka (mír a požehnání Alláha s ním). Prorok mu řekl:“ „Jez pravou rukou!“ Odpověděl: „Nemohu.“ Pak Prorok řekl: „Nemůžeš! Nic ho nezastavilo kromě arogance.“ – a [tento muž] si už nemohl [levou ruku] přiložit k ústům» (Hadís uvádí Muslim).

Arogance brání člověku v získávání užitečných znalostí. Spravedliví předchůdci řekli: „Dva nemohou získat poznání [náboženství]: stydlivý a arogantní.“

Arogance vede člověka k tomu, že si natáhne oblečení pod kotníky, vláče ho po zemi a chodí arogantně. Od Abú Hurajry bylo hlášeno, že Alláhův posel (mír a požehnání Alláha s ním) řekl:

The رأسَهُ إِذْ خَسَفَ اللَّهُ بِهِ فَهُوَ يَتَجَللْجَلٶالْجَف إِلَى يَوْمِ الْقِيَامَةِ

„Jeden muž se procházel ve svých špercích, obdivoval sám sebe a arogantně zvedal hlavu, když ho Alláh náhle srazil k zemi. A on se bude propadat do země až do Soudného dne.“ (Hadís uvádějí al-Bukharí a Muslim).

Synové Adamovi, arogance vůči pravdě a arogance vůči lidem vede k vážným následkům jak v tomto životě, tak i v posmrtném životě. Nejhorší je, že srdce arogantního a povýšeného člověka se odvrací od pravé cesty pravdy. Alláh Nejvyšší řekl:

Všechna práva vyhrazena. لَّا يُؤۡمِنُواْ بِهَا

„Odvrátím od Svých znamení ty, kdož se na zemi bezprávně pyšní. Ať už spatří jakékoli znamení, neuvěří v něj.“ (Korán, 7: 146).

Alláhův posel (mír a požehnání Alláha s ním) řekl:

مَنْ جَرَّ ثَوْبَهُ خُيَلَاءَ , لَمْ يَنْظُرِ ِلهلَإهههلَإهههلَإهههلَلَاءَ يَوْمَ الْقِيَامَةِ

„Na toho, kdo arogantně táhne své šaty[1]Alláh se v den zmrtvýchvstání ani nepodívá“ (Hadís uvádějí al-Bukharí a Muslim).

يُحْشَرُ الْمُتَكَبِّرُونَ يَوْمَ الْقِيَاماَمَِ Všechna práva vyhrazena أَمََ مَكَانٍ

„Arogantní budou v den soudu vzkříšeni jako lidé velikosti mravence.“ (nebo zrna), ponížení je přikryje ze všech stran“ (Hadith hlášené at-Tirmidhi a an-Nasai).[2]

Sufjan ibn ‚Ujajna (kéž se nad ním Alláh smiluješ) řekl: „Pokud se člověk dopustí hříchu kvůli svým nespoutaným touhám, pak doufej v jeho pokání, neboť Adam (mír s ním) neuposlechl Alláha tím, že následoval své touhy, pak činil pokání a jeho hřích byl odpuštěn. Pokud je však hřích spáchán kvůli aroganci, pak se bojte Boží kletby, neboť Iblis neuposlechl Alláha kvůli své aroganci a byl proklet.“

Arogance je nedobytná zeď na cestě do ráje. Tato vlastnost blokuje člověka na cestě k dosažení pravé morálky, hodné věřících. Faktem je, že arogance nedovoluje jejímu majiteli přát ostatním věřícím to, co si přeje sám sobě. Arogantní člověk není schopen být prostý, přístupný, pohodový, nedokáže se zbavit zloby, závisti a ctižádosti svého srdce. Je pro něj nesnesitelně těžké krotit svou ješitnost a přijímat dobré rady a pokyny. Opojený svou samolibostí pohrdá ostatními lidmi a hledá jejich nedostatky. A pravděpodobně je těžké najít cokoli ošklivého a zlého, co by nebylo podníceno takovou vlastností, jako je arogance. A jejím nejstrašnějším projevem je odmítnutí přijmout pravdu a pravdivé vedení.

Člověk musí ze své duše vyhnat jakýkoli projev arogance. Musí si pamatovat, z čeho byl stvořen, jak přišel na tento svět, pamatovat si svou potřebu a potřebu svého Pána. Člověk si musí uvědomit velikost Alláha a své postavení ve vztahu k Němu. Aby se člověk zbavil arogance, stačí si vzpomenout, že než existoval, nebyl ničím, byl stvořen ze země, pak z kapky tekutiny, pak se stal přilnavou sraženinou, pak kusem masa a teprve poté se stal něčím, o čem stojí za to mluvit. Byl neživý prach, než slyšel a viděl, cítil a hýbal se. Byl mrtvý, než ožil, byl slabý, než se stal silným a schopným. Byl chudý, než něco vlastnil. Po tom všem znovu zemře a stane se prachem, pak bude buď potrestán, nebo poctěn ve svém hrobě, a pak bude vzkříšen k životu a postaví se před Alláhův soud, který učiní velké zúčtování a odmění každého podle jeho skutků. Pán (Velký a Slavný je On) řekl:

(١٧) مِنۡ أَيِّ شَيۡءٍ (١٨) ٱلسَّبِيلَ (٢٠) (٢٢) كَااَِا َّه مَآ أَمَرَهُ

„Ať zahyne člověk! Jak je nevděčný!“Z čeho ho stvořil? Z kapky ho stvořil a změřil ho,pak si cestu usnadnili,pak ho zabil a pohřbil do hrobu.Pak, až si bude přát, ho vzkřísí.Ale ne! Stále nedělá, co mu přikázal.“(Korán, 80:17-23).

Chvála Alláhovi, mír a požehnání s prorokem Mohamedem, stejně jako s jeho rodinou a všemi jeho společníky.

Autor: Sheikh Salih ibn Fawzan ibn Abdullah al-Fawzan
Z knihy: „al-Khutab al-minbariyya“
fi al-munasabat al-asriya.“
Překlad: Abu Yasin Malikov R.
Redakce: Proč islám.ru