Pohádka Pytlík jablek | čtení, Vladimir Suteev

Pytel jablek je jednou z nejlepších pohádek Vladimira Sutejeva, která pomůže dětem vštípit laskavost, upřímnost a nezištnost. Tento příběh vypráví o zajíci, který sice spěchal domů s pytlem lesních jablek pro své ratolesti, ale cestou pohostil každého, kdo se ho na to zeptal. A i když se mu podruhé nepodařilo nasbírat pamlsky, ušatí drobci nezůstali hladoví – každý lesní obyvatel, který se pohostil sám, přinesl rodině štědrého tatínka zajíce mnoho dárků.

Pytel jablek: Číst online

Autor: Vladimir Suteev
Předpokládaná doba čtení: 5 minuty

Zajíc se procházel lesem s taškou a hledal houby a bobule pro své malé zajíčky, ale jak na potvoru, nic nenašel: ani houby, ani bobule.

A najednou uprostřed zelené louky uviděl divokou jabloň. A na ní i pod ní bylo tolik růžových jablek! Zajíc bez váhání otevřel svůj pytel a začal do něj sbírat jablka.

Pak přiletěla Vrána, sedla si na pařez a zakrákala:

– Carre! Carre! To je skandální! Všichni sem přijdou a nezůstane tu ani jablko!

„Marně kvákáš,“ říká Zajíc, „je tu dost jablek pro celý les. A moji malí zajíčci sedí doma a mají hlad.“

Zajíc naplnil pytel jablek. Pytel byl tak těžký, že ho nemohl zvednout. Zajíc ho s námahou táhl po lesní cestě.

A najednou narazil hlavou do něčeho měkkého. Zajíc zvedl hlavu a byl ohromen – před ním stál medvěd!

„Co máš v tom pytli?“ zeptal se Medvěd. Zajíc se vzpamatoval, otevřel pytlík a řekl:

– Tady. Jablka. Posluž si, strýčku Míšo!

Medvěd ochutnal jedno jablko.

„Žádný problém, jablka! Jsou osvěžující!“ zařval, nabral si velkou hrst jablek a vydal se dál.

A Zajíc šel domů.

Zajíc jde lesem a ze všech stran k němu běží veverky a sborově kvílí:

– Strýčku Zajíčku! Dej mi pár jablek!

Nedalo se nic dělat, musel jsem tašku znovu otevřít.

Cestou domů potkal Zajíc svého starého přítele Ježka.

„Kam jdeš, Pichlavo?“ zeptal se Zajíc.

– No, šel jsem si na houby, ale žádné houby nebyly nikde. Chodím s prázdným košíkem.

– Raději si ode mě vezmi pár jablek. Vezmi si je, nestyď se, mám jich spoustu! – řekl Zajíc a nasypal Ježkovi plný košík jablek.

Zajíc vyšel na louku a tam koza šla se svými kůzlaty. Zajíc jim také dal jablka.

Zajíc šel a šel a unavil se.

Sedl jsem si na nějaký kopec, když najednou.

„Děkuji ti, příteli!“ řekl Krtek a spolu s jablky zmizel pod zemí.

V zajíčím domku už dlouho čekají na tatínka Zajíce. Aby si krátila čas, maminka Zajíc vypráví svým hladovým malým zajíčkům pohádku.

A pak někdo zaklepal na dveře.

Dveře se rozlétly a na prahu se objevily veverky s velkým košíkem plným ořechů.

– Tady! Tohle mi tvá matka přála! – zapištěly veverky a utekly pryč.

„Zázraky…“ zašeptal Zajíc.

Ježek přišel s košíkem plným hub.

„Je to majitel domu?“ zeptal se Zajčichy.

– Ne, neudělal to. Odešel ráno a už se nevrátil.

Ježek se rozloučil, odešel a košík s houbami nechal Zajíci.

Sousedská koza přinesla zelí a džbán mléka.

„Tohle je pro tvé děti,“ řekla Zajčichě.

Víko sklepa se s bouchnutím otevřelo a objevila se Krtkova hlava.

„Je tohle Zajícův dům?“ zeptal se.

„Ano, tady bydlíme,“ řekl Zajíc.

– Takže jsem kopal správně! – zaradoval se Krtek a zpod podlahy vylétla nejrůznější zelenina: mrkev, brambory, petržel, řepa. – Nazdar Zajíci! – zakřičel Krtek a zmizel pod zemí.

A vrána stále kváká:

– Carre! Carre! Všem jsi dal jablka, ale mně jsi ani jedno jablko nenabídl!

Zajíc se styděl a vytřásl z pytle poslední jablko:

– Tady. Nejlepší! Dejte si sousto!

– Opravdu potřebuju tvoje jablka, nesnesu je! Carre! Carre! Co se děje! Nese svým hladovým dětem prázdný pytel!

– A já. A já se teď vrátím do lesa a přinesu další plný pytel!

– Kam jdeš, hlupáku! Podívej se na shromažďující se mraky!

A Zajíc utekl zpátky do lesa.

A když běžel ke své drahocenné jabloni, tam. seděl vlk.

Vlk uviděl zajíce, olízl si rty a zeptal se:

— Já. chtěl jsem natrhat pár jablek. pro malé zajíčky.

– Takže máš rád/a jablka?

„A já mám moc rád zajíce!“ zavrčel vlk a vrhl se na zajíce.

A tady se prázdný pytel hodil! Zajíc ho hodil vlkovi přes hlavu a utekl.

Bylo už pozdě v noci, když se Zajíc dotáhl ke svému domu.

A doma už dávno spali dobře živení malí zajíčci. Jen jeden zajíc nespal: tiše plakal ve svém koutku.

Najednou dveře vrzaly.

– Hurá! Táta je tady!

Zajíc běžel ke dveřím: zajíc stál na prahu, celý mokrý.

„Nic jsem ti nepřinesl… vůbec nic,“ zašeptal.

„Můj ubohý malý zajíček!“ zvolal Zajíc.

A najednou domem otřásla hrozná rána.

– To je on! Vlk! Zamkněte dveře! Schovejte se všichni! – křičel Zajíc.

Sklo zarachotilo, okno se otevřelo a objevila se velká medvědí hlava.

– Tady! Vezmi si ode mě dárek, – zavrčel Medvěd. – Pravý med, lipový.

Ráno se celá zaječí rodina sešla u stolu. A na stole bylo všechno! Houby a ořechy, řepa a zelí, med a tuřín, mrkev a brambory.

A zlá Vrána je překvapená:

— Prostě nechápu, jak se z prázdného pytle může vynést tolik dobrého?

Tentokrát Kubáň pravděpodobně nezopakuje loňskou rekordní úrodu jablek ve výši 550 tisíc tun. A nejde jen o mrazy, krupobití a další povětrnostní katastrofy. A nejen v Kubáni.

Je teď velké horko, jablko se peče, je potřeba ho urgentně sklidit. Jinak ho ani nevezmou ke zpracování. / Erik Romanenko/TASS

Na jihu Ruska probíhá sklizeň. Zemědělci v Astrachaňské oblasti mají obavy: úroda je bohatá, ale není dostatek pracovních sil. Bez zahraniční pracovní síly si neporadí, čekají na pomoc ze Střední Asie.

„V posledních dvou letech jsme zaznamenali nedostatek pracovníků, protože k získání patentu potřebují složit zkoušku z ruštiny. Starší generace se ji učila ve škole. Mladší generace má ale potíže. Zkoušku nezvládnou ani na třetí pokus,“ říká Taťána Stocká, vedoucí oddělení personálního zajištění agroprůmyslového komplexu a státní správy Ministerstva zemědělství Astrachaňské oblasti. „Máme jedno testovací centrum. Organizuje doplňkové kurzy.“ A zemědělci pomáhají budoucím pracovníkům s přípravou na zkoušku. Některé velké farmy dokonce platí za doučování. Aby se nedostatek pracovních sil vyrovnal, region organizuje studentské zemědělské brigády. Každý rok se do nich hlásí stále více mladých lidí. Zatím to ale radikálně nezměnilo napjatou situaci se sezónními pracovníky. Mimochodem, podle Dmitrije Loktionova, předsedy Výboru pro práci a zaměstnanost obyvatelstva Volgogradské oblasti, počet pracovních migrantů v tomto regionu také klesá.

Zemědělci sice jablka prodávají sami, ale ne všem se to daří. Míra ziskovosti pro mnohé nepřesahuje 18 procent. Měla by však být 50 procent. Foto: RIA Novosti

Centrální zóna čelí stejným problémům. Společnost Central Black Earth Fruit and Berry Company má jeden z největších jablečných sadů v zemi. Na sklizeň a třídění je potřeba hodně rukou. „Je tu akutní nedostatek lidí. Některé třídicí linky jsou uzavřeny,“ přiznala RG obchodní ředitelka společnosti Galina Bobrešovová. „Je teď velké horko, jablka se pečou, je třeba je naléhavě sklidit. Navíc odrůdy, které měly být sklizeny o něco později, dozrály dříve, než bylo plánováno. Mimochodem, máme schválené dodací harmonogramy pro federální a regionální maloobchodní řetězce. Za jejich nedodržení jsou stanoveny pokuty.“

Podle obchodní ředitelky je za takových podmínek nevhodné klást zvýšené nároky na zahraniční pracovníky v sadech. „Ti, kteří se zabývají sklizní, přijíždějí na omezenou dobu vykonávat fyzickou práci, která je v zemědělství velmi žádaná,“ vysvětluje svůj návrh Galina Bobrešovová. „Byly roky, kdy jablka opadala a my jsme prostě nemohli najít lidi, kteří by je všechna sklidili. A jablka v Rusku jsou společensky významný produkt. A jedna věc je, když nesklízíme úrodu kvůli přírodním katastrofám, a druhá, když opadá, protože nejsou sezónní pracovníci. Vzhledem k tomu, že je tak těžké je najít, pak možná nemá cenu klást nyní vysoké nároky na znalost jazyka? Pokud k nám tito lidé budou chodit každý rok, sami se jazyk naučí, bude to pro ně dokonce jednodušší.“

V Kubáni provádějí sklizeň speciální sklizňové týmy, které cestují po celém regionu. Problém je ale v tom, že jsou nestabilní.

A v Kubáni nejsou v zemědělství vůbec žádní migranti. Zkoušky s tím nemají nic společného. Mají zcela zakázáno pracovat v zemědělsko-průmyslovém komplexu Krasnodarského kraje. Takhle rozhodly krajské úřady. Cíl je ušlechtilý – ať si vydělávají vlastní peníze. A oni to dělají. V Kubáni se na sklizni podílejí sklizňové týmy, které jezdí po celém regionu.

„Mají vůdce, vyjednávají s farmami, které potřebují pracovníky,“ vysvětluje Roman Kovalev, vedoucí rolnického (zemědělského) podniku z Krasnoarmejského okresu. „Problém je ale v tom, že jsou nestálí. Dnes byli u nás a zítra je nalákali vyššími výdělky na sklizeň brambor. Koneckonců, platba je úkolová a závisí na počtu sklizených jablek. Pracují od časného rána do oběda, během kterého si každý sběrač vydělá asi tři tisíce rublů. A za sklizeň brambor – až sedm tisíc. Tam chodí.“ S takovými problémy se potýkají téměř všichni zahrádkáři v regionu.

„Nedostatek pracovních sil roste,“ říká Nikolaj Ščerbakov, předseda odborového svazu „Kubánských zahrádkářů“. „Kvůli tomu se omezují investiční programy; počet vysazených sadů se za poslední tři roky snížil na polovinu.“ V největším evropském sadu (v Kubáni) musela být v roce 2024 zpracována jablka, která nebyla včas sklizena. Slepá ulička?

Podle Galiny Bobrešovové by návrat sovětské praxe, kdy byli školáci a studenti posíláni na sezónní práce v zemědělství, pomohl tento problém překonat.

„Sám jsem si tím prošel. Žili jsme ve velmi skromných podmínkách, ale bylo to skvělé. Sezónní práce při sklizni v nás vychovala píli a jednotu, dala nám určité dovednosti. Vláda by se měla snažit tento mechanismus oživit a pomoci zemědělským výrobcům se sklizní,“ domnívá se expert. Koneckonců, dnes je problém se sklizní společný jak pro velké zemědělské podniky, tak pro malé farmy – jedná se o totální nedostatek personálu.

Zahrádkáři jsou s výkupní cenou velmi nespokojeni. Obchodní řetězce nakupovaly kilogram jablek v průměru za 56 rublů a prodávaly je nejméně dvakrát dražší.

Situaci se sklizní jablek navíc ovlivňují rostoucí ceny (náklady zemědělců neustále rostou) a samozřejmě i povětrnostní faktory. V květnu kvůli opakujícím se mrazům přišli zahrádkáři v Černozemní oblasti až o polovinu úrody – jedná se o přibližný odhad, protože výpočet bude proveden až na konci sezóny. Plody, které vyrostly, vykazují silné vady. „Ošklivá“ jablka s tzv. poškozením mrazem se buď vůbec neprodají, nebo je bude nutné rozdat za haléře na zpracování. „Je pravda, že situace není tak složitá, ne jako v roce 2024, kdy jsme měli stoprocentní porážku. Ale ani rok 2025 není jednoduchý. Stromy si odpočinuly, plánovali jsme dobrou úrodu, ale už teď je jasné, že se tak nestane,“ přiznává Galina Bobrešovová.

Dalším problémem je odbyt. Například kubánské jablka jsou vždy žádaná. Cena ale zahrádkářům nevyhovuje. „Loni řetězce nakupovaly kilogram jablek v průměru za 56 rublů a prodaly jich nejméně dvakrát tolik,“ říká Nikolaj Ščerbakov. „A malé farmy mají nekvalitní produkty. Zemědělci si je prodávají sami, ale ne všem se to daří. Jejich úroveň ziskovosti nepřesahuje 18 procent. A pro rozšířenou reprodukci, abychom mohli stavět ledničky a sázet moderní sady, potřebujeme alespoň 50 procent.“

Zahrádkáři nyní s nadějí očekávají podzimní úrodu jablek. Podle optimistických předpovědí by neměla být horší než loni. Ale bude možné ji sklidit?

Úřady Sverdlovské oblasti zavedly nové dotace, které kompenzují náklady zemědělských podniků na školení nových zaměstnanců.

V posledních letech se zemědělské podniky potýkají s akutním nedostatkem agronomů, inženýrů a veterinářů. Farmy sice posílají absolventy škol studovat na univerzitách, ale ne všechny podniky mají dostatek zdrojů na to, aby venkovské děti podpořily rubly. Nově schválený program umožňuje z rozpočtu financovat cílené rolnické studenty.

Úřady uhradí část nákladů zemědělských organizací na uzavírání smluv o cíleném vzdělávání se studenty specializovaných univerzit a vysokých škol v zemi. Z regionálního rozpočtu bylo na realizaci programu vyčleněno více než dva miliony rublů. A dalších 4,6 milionu na úhradu ubytování studentů studujících v oblastech souvisejících se zemědělstvím. Podniky tak budou moci na úkor regionální pokladny vrátit až 90 procent nákladů, které jim vznikly při vzdělávání vlastních specialistů v žádaných profesích. Kromě nákladů na vzdělávání odborníků s vysokoškolským vzděláním budou stimulovány i vzdělávání specialistů „z půdy“: řidičů traktorů, chovatelů hospodářských zvířat, obsluh strojního dojení, mechaniků zemědělské techniky a dalších.

Kromě toho je poskytována regionální podpora mladým odborníkům, kteří se stěhují za prací do venkovských oblastí. Dostávají příspěvek na přestěhování: až 300 tisíc rublů pro absolventy vysokých škol a až 200 tisíc rublů pro ty, kteří získali středoškolské odborné vzdělání. Z vděčnosti za rublovou podporu se specialisté zavazují pracovat ve venkovské organizaci po dobu tří let.