Psychologický význam arogance | Pikabu

— Arogance vzniká jako pokus odlišit se, stát se „figurou na pozadí“, oddělit se a získat si odstup od těch, s nimiž se člověk srovnává.

Příklad: Já jsem nejúspěšnější, zbytek jsou poražení.

— Arogance je výsledkem budování obrazu sebe sama a reakcí ochrany tohoto obrazu, aby se nepletl se zbytkem pozadí.

Obraz je chráněn energií opovržení. Člověk pohrdá těmi, kteří nemají tuto vlastnost v pozadí, „odstrkuje“ se od nich, získává odstup a jasněji zdůrazňuje, co nyní tak potřebuje.

Příklad: Buďte nejstatečnější a poukazujte na zbabělost ostatních.

— V pozadí zůstává ta část, která ruší a která musí být odmítnuta, aby získala zvolenou hodnotu. Je nemožné to přijmout, protože jeho přijetí činí zvolený obraz méně nápadným a nápadným.

Příklad: Přiznám-li se, že se také někdy bojím, okamžitě přestanu být hrdinou a stanu se obyčejným, průměrným člověkem.

— Arogance je odrazem potřeby cítit plnost své jedinečnosti a neschopnosti plně se prožívat jako jedinečné. Vzdát se pro člověka arogance se rovná sklouznutí do pozadí – okamžitě ztrácí pocit, že je výjimečný a cenný takový, jaký je.

— Arogance má adresáta v tomto procesu je skrytý předmět, se kterým se neustále srovnává.

— Dalším důležitým pocitem, který reguluje aroganci, je závist. Závist vzniká jak vůči těm, se kterými se člověk srovnává (pohrdám všemi poraženými a závidím jim, jak bezstarostně dokážou trávit čas), tak vůči těm, kteří mají zvolenou hodnotu (závidím všem úspěšným lidem, svůj úspěch srovnávám s jejich úspěchem). Závist ve skutečnosti spojuje všechny části tohoto obrazu a nedovoluje člověku se vzdálit od žádné polarity.

Arogance nám opět umožňuje vyzdvihnout naše hodnoty a potřeby, učinit je výraznějšími, všímat si (nejen sobě, ale i ukázat ostatním) a vytvořit si o sobě obraz, který v současnosti umožňuje tyto potřeby uspokojovat. .

Příklad: mladý specialista v prvních dnech práce velmi touží vypadat kompetentně, toho lze snadno dosáhnout tím, že pohrdá tím, jak pracují staří zaměstnanci („všechno je po staru“, „retrográdní“ atd.). Následně, až se utvoří a upevní pocit vlastní kompetence ve znalostech o sobě, nebude již potřeba pohrdat „starými lidmi“.

Pro ty, kteří jsou poblíž: jak reagujeme na aroganci ostatních lidí.

1. Všímáme si jich. Obrázky, které jsou vytvořeny arogancí, jsou zpravidla velmi jasné, vyčnívají z řady a nelze je přehlédnout.

2. Nezůstáváme lhostejní. Arogance je chytlavá. Arogantní člověk velmi jasně rozděluje celý svůj svět na dvě poloviny. Při komunikaci s ním máte pocit, že nyní budete hodnoceni podle nějakého parametru a hned budete umístěni buď jako plus, nebo jako mínus. A jsme citliví na kategorická hodnocení.

Obrazy, které si arogantní člověk konstruuje, zpravidla nejsou tak jednoduché a jednoznačné. Obsahují mnoho zpráv k našim různým rysům. Cítíme, že se nás nyní snaží začlenit do pozadí, na nějakém místě, aby vyrovnali naši jedinečnost. Navíc si některými z těchto parametrů také nejsme zcela jisti. Určitě se do něčeho pustíme.

Příklad: Já jsem vítěz, ty jsi poražený. Kdo z nás se necítil jako neúspěšný? Určitě byly situace, ve kterých nám nebylo nejlépe, a některé byly velmi bolestivé. V souladu s tím tento „poražený“ určitě zasáhne cíl.

3. Začneme bránit své hodnoty.

Existují nejméně dva způsoby, jak toho dosáhnout: získat vzdálenost nebo se přiblížit.

K získání odstupu je dobrá reciproční arogance, odsuzování, očerňování obrazu – vše, kde můžete říci: „Nejsem takový.“ Můžeme ukázat odvetnou aroganci pomocí staré dětské strategie „jsi hlupák“. Někdy odsuzujeme člověka za jeho aroganci („není dobré opovrhovat“), nebo si pro srovnání vybereme jiné pozadí, se kterým se jeho kvalita vytrácí („dobrý chlapík mezi ovcemi“), nebo vymyslíme něco jiného, ​​co tento obrázek není tak jasný. Drby, fámy a spekulace jsou v této věci velmi dobré.

Druhým způsobem je potěšit arogantního člověka tak, že vás přenese na kladný pól a posílí vaši hodnotu. Také docela běžné. (Selfie se slavnými lidmi jsou právě z této série.)

4. Promítáme do nich své potřeby a závidíme jim jejich odvahu. Závist vám umožňuje zůstat v kontaktu se svou potřebou, promítnutou do člověka.

5. Hněváme se, protože nás arogantní lidé konfrontují s tím, jak nedokážeme naplnit své potřeby. V jejich přítomnosti je těžké dál předstírat, že vás to netrápí.

Oba způsoby, jak se chránit před arogancí, jsou vyjádřením naší potřeby mít odlišnou hodnotu. Když se vzdálíme, je to proto, aby nám neukázali, že tuto vlastnost nemáme, když se přiblížíme, je to proto, aby nám ukázali, že ji máme. Z tohoto pohledu je druhý ještě přímější.

Abyste odolali aroganci ostatních lidí, potřebujete dobrou zkušenost s vlastní integritou a hodnotou, jinak budete rychle posouzeni a přiřazeni k tomu či onomu pólu. V zásadě vám to udělají, jen možná s menšími ztrátami pro vás.

Srážka s arogancí někoho jiného může být v zásadě dobrým majákem toho, co vás tak chytne? s čím jsi nespokojená? kam chceš jít?

Psycholožka Anna Vladimirovna Bolgova (převzato z B17)