Terapeutický příběh Ovlivnitelný králík

V Nejobyčejnějším lese žil Dojemný králík. Přestože byl les Nejobyčejnější, králík věděl, jak v něm najít ty nejúžasnější věci. Kapku rosy na trávě, brouka na květině a další úžasné věci. Opravdu se chtěl o své nálezy podělit s ostatními obyvateli Nejobyčejnějšího lesa. Přistoupil k jednomu z obyvatel, veverce nebo ježkovi, a s tím nejzáhadnějším pohledem je vyzval, aby ho následovali. Stávalo se, že veverka nebo ježek králíka následovali a byli spolu s ním ohromeni úžasnými věcmi, ale nejčastěji byli buď sami velmi zaneprázdněni, nebo králíkovi radili, aby se vrátil ke svému králičímu podnikání a nenechal se zbytečně rozptylovat.

Jednoho dne zasáhla Nejobyčejnější les silná bouřka. Králík a ostatní lesní obyvatelé se zavřeli ve svých domcích a nevycházeli ven. Bouřka trvala dlouho. Králík byl každým dnem smutnější a smutnější. Moc se mu stýskalo po Úžasňácích, moc se mu stýskalo po procházkách po jeho milovaném lese. Postupně bouřka ustala a Nejobyčejnější les se postupně vrátil ke svému obvyklému životu. Bouřka nezmizela beze stopy, v lese se toho hodně změnilo, lesní obyvatelé se změnili a změnil se i samotný Králík. Přestože měl Úžasňáky moc rád, uvědomil si, že Užitečné věci by pro něj a ostatní Lesní obyvatele neměly být o nic méně důležité. A Králík se rozhodl hledat jen je.

Jednoho ne zrovna šťastného a ne zrovna krásného dne se Králík vydal do nejobyčejnějšího lesa hledat užitečné věci. Běžel po známé Stezce a najednou uviděl v trávě matný záblesk. Zastavil se a ucítil v těle známý příjemný chvění. Nebylo to chvění strachem. Bylo to chvění očekáváním něčeho úžasného. Ačkoli jsou králíci považováni za zbabělce, náš Králík takový nebyl. Přátelil se s mnoha obyvateli lesa: s Veverkou, s Ježkem, s Kancem a s Liškou. A pokud by to bylo nutné, dokázal si najít společnou řeč i s Vlkem. Proto Králík odvážně sešel ze své Stezky do vysoké trávy. Když se přiblížil k tajemnému záblesku, objevil někoho, koho nikdy předtím nepotkal. V trávě ležel hroznýš. Hroznýš ležel se zavřenýma očima a hrál si na slunci se svým krásným svalnatým tělem, které vypadalo jako náhrdelník posetý drahými kameny. Nebylo možné nebýt tím ohromen. A vnímavý králík, jako by byl v hypnóze, se stále blížil a blížil a zkoumal kresby na těle hroznýše.

Hroznýš neměl hlad. Právě si dal vydatnou snídani a z boku pozoroval králíka, přičemž si dál hrál celým tělem. Když se k hroznýšovi přiblížil, zastavil se. „Páni! To je nejúžasnější Úžasňák, jakého jsem kdy potkal!“ pomyslel si králík. „Zdá se, že vůbec není nebezpečný. Koneckonců nemá ani drápy, ani zuby.“ A králík se rozhodl, že hroznýše lépe pozná. Než králík stačil otevřít tlamu, hroznýš, který celou dobu předstíral, že spí, náhle otevřel oči a jako první králíkovi nabídl, aby se stal jeho nejlepším přítelem. Králík od hroznýše takovou hbitost nečekal, ale ohromen jí souhlasil.

Zbytek lesa se začal dozvídat o přátelství mezi Králíkem a Hroznýšem. Mnozí byli tím překvapeni, ale protože věděli, že Králíček miluje Úžasnost, neptali se ho na nic ani mu nedávali žádné rady. Králíček začal často chodit za Hroznýšem na mýtinu a povídat si s ním o tom a o tom. Líbilo se mu, že Hroznýš naslouchal jeho Úžasnosti, i když předstíral, že spí. Ale ze všeho nejraději Králíček sledoval, jak si Hroznýš hraje se svými svaly. Hroznýš obratně ovládal své tělo, vytvářel složité obrazce a dokázal se rychle (mnohem rychleji než Králíček) přesouvat z jednoho místa na druhé. Králíček ale nechtěl být Hroznýšem, miloval být králíkem. Miloval svou měkkou srst, dlouhé uši, růžový nos a jeho vlastní hbitost mu zcela stačila. Díky schopnosti ocenit své vlastní přednosti dokázal Králíček ocenit i přednosti druhých. V Hroznýšových dovednostech viděl právě tu Užitečnost, kterou hledal.

Hroznýš byl chladnokrevné zvíře (v nejširším slova smyslu) a nedokázal cítit emoce, které se vynořovaly v horkém (v nejširším slova smyslu) srdci Králíka. Ale Králík věděl, jak inspirovat. Postupně, ne hned, se Hroznýš začal na sebe dívat očima svého nového přítele. Nyní se mu zdály fascinující známé pohyby těla, které pomáhaly Hroznýšovi trávit potravu. Díval se na sebe a nemohl se nabažit. Králík se pro Hroznýše stal Zrcadlem, prostředkem, skrze který Hroznýš mohl cítit svůj Význam.

Králík i nadále každý den chodil k hroznýšovi na mýtinu. S radostí se s ním dělil o svá pozorování o životě v Nejobyčejnějším lese a o úžasných věcech, které všude potkával. Hroznýš však už králíka neposlouchal jako dříve. Chtěl od králíka jen jedno – potvrzení své úžasnosti. Aby upoutal jeho plnou pozornost, začal hroznýš lovit častěji a jíst více kořisti. Byl přesvědčen, že pohyby jeho těla při trávení potravy králíkovu pozornost upoutají a odlesky slunce na jeho kůži vyvolají obdiv a stanou se nejúžasnějšími úžasnými věcmi v celém lese.

Králík si všiml změn, které se s jeho přítelem děly, ale nebyly to změny, které hroznýš očekával. Hroznýš začal přibírat na váze, jeho tělo už nebylo tak pružné a krásné. Jeho pohyby připomínaly spíše křeče než hru svalů. Králík byl z toho spíše znepokojen než potěšen a rozhodl se, že si o tom s hroznýšem promluví. Rozhovor hroznýše velmi rozzlobil: „Jak můžeš, hloupý králíku, nechápat mou krásu a mou velikost!?“ Hroznýš se ve vteřině vznesl vzhůru, natáhl se jako provázek, opřel se jen o špičku ocasu a visel nad králíkem. S dokořán otevřenou tlamou byl připraven svého přítele spolknout. Najednou hroznýš ztuhl centimetr od králíka. A strach ho zastavil. Strach, že spolknutím králíka hroznýš navždy ztratí pocit vlastní Významnosti, který získával pouze s králíkovou pomocí. Králík oněměl překvapením. Byl připraven na mnoho věcí, ale na tohle ne. Netušil, že hroznýš je skutečný Predátor. Byl zvyklý na to, že predátor je někdo, kdo má zuby a drápy. Všichni Poctiví Predátoři z Nejobyčejnějšího Lesa je měli. A Králík jasně chápal, kdo je pro něj nebezpečný a kdo ne. Do té chvíle Králík hroznýšovi plně důvěřoval. Nyní byla Důvěra zničena. Hroznýš klesl k zemi a tiše se odplazil od Králíka na své území. Králík dál omámeně stál uprostřed Mýtiny, kde poprvé zahlédl matný lesk v husté trávě. Poté, co takhle stál docela dlouho, se konečně vzpamatoval a jako skutečný králík utekl s blýskajícími se paty.

Uběhl ještě nějaký čas. Králík neustále přemýšlel, co mohl udělat, že hroznýše tolik rozzlobil. Rozhodl se, že pro vážný rozhovor je nutné zvolit jemnější slova, a tak se vydal k hroznýšovi, aby probral, co se mezi nimi stalo. Když docválal na jejich obvyklé místo setkání – na mýtinu, našel tam nejen hroznýše, ale i někoho jiného. Hroznýš, když uviděl králíka, líně zvedl hlavu a lehce přikývl, jako by ho vyzýval, aby přišel blíž. Králík přišel a uviděl malé zvíře. O takových zvířatech už slyšel, ale nebyl s nimi blíž. Ukázalo se, že to byl tarbík – zvíře s dlouhým ocasem a střapcem na konci. Co může být roztomilejšího? Králíci jsou ale opatrná zvířata. Vzpomněl si, co se mu nedávno stalo, a tak se rozhodl, že se s tarbíkem nehrne do blízkého přátelství a bude ho pozorovat z boku.

Toho dne se Králíkovi nepodařilo promluvit si s Hrozázem. A ani další den, ani týden poté, ani měsíc poté. Králík byl ztracen ve svých myšlenkách a starostech. Stále chodil na mýtinu za Hrozázem a Tarbíkem, ale už mu to nepřinášelo potěšení. Postupně ztrácel zájem o své oblíbené věci: hledání Úžasností v Nejobyčejnějším lese a vymýšlení užitečných věcí na mýtině. Jeho život ztrácel své barvy, ale on dál chodil po své oblíbené Stezce ráno na mýtinu a večer zpět. Jednoho dne se Králík rozhodl, že už na mýtinu za Hrozázem nepůjde! Proč? Koneckonců mu to nepřinášelo ani potěšení, ani užitek. Toto rozhodnutí ho trochu uklidnilo. Dokonce se cítil inspirován k návratu ke svému králičímu podnikání, kterému se věnoval před setkáním s Hrozázem.

Tak uplynul týden, možná i dva. Králík se znovu začal procházet lesem, občas si všímal Úžasných věcí a dokonce se o ně párkrát podělil s Veverkou. Ale teď ho Užitečné věci opravdu zajímaly. Myšlenky na to, kde je najít a jak je začít používat, ho zcela zaměstnávaly. V takových myšlenkách trávil veškerý svůj volný čas. Najednou, jednoho ze Volných dnů, někdo zaklepal na dveře jeho domu. Králík otevřel a očekával, že na prahu uvidí Veverku nebo Ježka, ale tam stál Tarbík. Tentokrát vůbec ne roztomilý. Tarbík vzhlédl k Králíkovi (protože byl menší), ale na jeho tváři byl výraz krajního nepřátelství. „Volá tě Hroznýš!“ řekl Tarbík. „Nedokončil jsi nějakou důležitou záležitost a on tě naléhavě potřebuje,“ dodal. Králíkovi se nelíbil ani tón, kterým Tarbík mluvil, ani slova, která pronesl. Vůbec se mu nechtělo jít na Hrozíšovu mýtinu, protože si byl jistý, že ho tam nic dobrého nečeká. Ale protože Hrozýš byl spojen s Užitečnými věcmi, které byly pro Králíka tak důležité, Králíček se vydal na cestu.

Kráčel po Stezce a odkládal okamžik setkání s hroznýšem. Uši měl stažené, přední tlapky bezvládně visely a ocas se mu prakticky vlekl po zemi. Konečně dorazil na mýtinu. Tarbík tam už byl a něco šeptal hroznýšovi. Hroznýš předstíral, že spí. „Ahoj,“ řekl Králík a snažil se ze sebe vymáčknout alespoň trochu radosti. „Ach! Ahoj!“ řekl hlasitě hroznýš a spěchal ke Králíkovi. „Jsem tak rád, že tě vidím! Co máš dnes v plánu? Víš, s Tarbíkem jsme se rozhodli projít se v Sousedním lese. Mají novou Užitečnost a chtějí se o ni podělit. Jsi s námi?“ Králík znovu ztuhl z takové nečekané změny v postoji k němu. Slovo „užitečnost“ ho přimělo zvážit tuto možnost. „Možná si tam, v Sousedním lese, konečně promluvíme a navážeme komunikaci,“ pomyslel si Králík. Souhlasil, že se půjde projít do Sousedního lesa, a spěchal domů. Hroznýš ho dostihl v půli cesty. „Poslouchej,“ řekl, „ještě je tu něco k práci, přijď zítra na Mýtinu.“ „Dobře,“ souhlasil Králík, nerad nechával věci nedokončené, i když se mu to stávalo.

Druhý den se Králík vydal na mýtinu po své obvyklé trase. Měl dobrou náladu a těšil se na práci na Užitečných věcech. Když dorazil na mýtinu, uviděl Jerboa, který seděl na místě, kde obvykle sedával Králík. Jerboa byl extrémně nepřátelský a nervózně si hrál s něčím v tlapkách. Hroznýš nikde nebyl k nalezení. Králík si vybral nové místo, o něco dále od toho předchozího. Zpočátku byl trochu rozrušený, že ztratil své obvyklé místo, ale pak pocítil veškeré kouzlo toho nového. Tráva tam byla měkká a šťavnatá. Dalo se na ní sedět, lehnout si a dokonce si na ní dát svačinu. Jerboa dál seděl, cuchal a s něčím si hrál. Králík se rozhodl, že mu na Jerboovi nezáleží, a nevěnoval mu žádnou pozornost. A ačkoli na mýtině svítilo slunce a dalo se na měkké trávě odpočívat, aniž by se cokoli dělalo, čekání na Hroznýše bylo únavné. Konečně se Hroznýš objevil. S něčím byl nespokojený: podivně syčel a vrtěl se. Připlazil se k tarbíkovi a začal mu něco syčet přímo do ucha. Z tohoto vyprávění se tarbíkovi rozšířily oči do nepředstavitelných rozměrů a sám propadl extázi. Králík to sledoval, aniž by čemukoli rozuměl, protože už nějakou dobu nebyl na mýtině a nevěděl o změnách, které se staly. Když nastražil uši a soustředil se na syčení hroznýše, začal Králík chápat, co ten tarbíkovi říká. Králíka přemohla hrůza. Ukázalo se, že hroznýš tarbíkovi živými barvami vypráví o tom, jak spolkl svou další kořist. Tarbík, který nebyl predátor a jedl pouze zrní, měl z tak podrobného vyprávění neuvěřitelnou radost. Králík chtěl utéct, ale nemohl se hnout z místa. Hroznýš, když si všiml, že je králík sleduje, přerušil své vyprávění a vyplazil se doprostřed mýtiny. „Přátelé,“ začal, „brzy půjdeme do sousedního lesa za užitečnými věcmi. Musíme probrat důležité věci.“ A opět, užitečné a důležité věci donutily králíka zůstat na mýtině ve společnosti hroznýše a tarbíka.

Cesta do sousedního lesa, s níž Králík tolik počítal, nebyla korunována úspěchem. S hroznýšem se mu nikdy nepodařilo promluvit. Tarbík sledoval hroznýše jako stín a neustále mu něco šeptal. Králík byl zklamaný. Očekával změny, rozvoj, nové užitečné věci, ale v životě Mýtiny se nic nezměnilo. Staré Zajímavosti a užitečné věci, které Králík na Mýtinu přinesl, ležely na hromadě v trávě a o těch nových věděli jen Hroznýš a Tarbík. Králík byl zmatený. Někdy, když přišel na Mýtinu, shledal své užitečné věci užitečnými a měl z toho velkou radost, a jindy je viděl zapomenuté a byl velmi rozrušený. Nechápal, jestli je na této Mýtině ještě potřeba, nebo ne.

Celou tu dobu nebyl zmatený jen Králík. Ani Hroznýš nechápal, co se s ním děje. Pokračoval v polykání další a další kořisti. Aby ji strávil, vylezl do samého středu Mýtiny, aby ho všichni Obyvatelé Nejobyčejnějšího Lesa mohli sledovat a obdivovat. Ale nedokázal dosáhnout onoho Prvního Pocitu, který měl na začátku komunikace s Králíkem. Všechno bylo špatně a všechno nebylo v pořádku. Ani Tarbík, který přišel nahradit Králíke, svým šepotem Hroznýšovi nic takového Pocitu nedal. Hroznýš byl mučen, rozzloben, uražen a neuvěřitelně žíznil po Králíkovi. Když se pro chladnokrevného Hroznýše stalo nesnesitelným snášet tento emocionální koktejl, učinil zoufalý krok. Rozhodl se, že si Králíka u sebe násilím ponechá.

Hroznýš se rozhodl použít plán, který ho na lovu nikdy nezklamal. Bylo to pro něj jako dýchání. Pozval Králíka na mýtinu, aby si s ním popovídal o nových užitečných věcech. U Králíka to vždycky fungovalo. A nejen u něj. Jen málokdo mohl Užitečné věci odmítnout, a tak Hroznýš vytvořil a pečlivě udržoval auru Nejužitečnější bestie v Nejobyčejnějším lese. Ach, kolik kořisti padlo na tento trik. Hroznýš si všechno pečlivě naplánoval. Co řekne, jak se zachová. Nastal den setkání Hroznýše a Králíka. Králíček inspirovaně cválal na setkání. Hroznýš byl potěšen, jak dobře Králíka prostudoval. Hroznýš se k Králíkovi připlazil a z dálky začal svou řeč. Řekl, že nikdo kromě něj (hroznýše, samozřejmě) neudělal tolik užitečných věcí pro Nejobyčejnější les. A jen s ním (hroznýšem, samozřejmě) bude Králíček schopen udělat tu Nejužitečnější věc ve svém životě. Během svého projevu omotal hroznýš své spirálky kolem těla ohromeného králíka, nejprve se ukázal z jedné strany, pak z druhé, hrál si se svaly a vystavil svou zářivou kůži slunci, aby se ještě více třpytila. Králík poslouchal, svěsil velké uši, ale postupně si začal uvědomovat, že krásné hroznýšovy spirálky jsou příliš blízko jeho měkkého těla a že je v ohrožení. Králík ztuhl. Jeho oči začaly vyjadřovat nikoli obdiv, ale hrůzu. Když to hroznýš viděl, velmi se rozzlobil. S velkými obtížemi se mu podařilo v sobě zadržet hněv a pronášet milované projevy. Hroznýše se přemohl hněvem. Bylo pro něj životně důležité vidět v králíkových očích obdiv! Chtěl se znovu cítit důležitý. Králík se pokusil osvobodit, čímž hroznýše uvedl do hrozného vzteku, a protože si neuvědomil, co dělá, sevřel kolem něj své spirálky.

To byla osudová chyba. To, co se stalo potom, se hroznýšovi ani v nejhorší noční můře nemohlo zdát. Králík, kterého hroznýš vnímal jako jednu z teček na svém krásném těle, náhle udělal neuvěřitelné. Uvolnil drápy ze svých měkkých tlapek, vycenil ostré zuby a zaryl je do pružného těla hroznýše. Hroznýš rozevřel kroužky a Králík (který si včas vzpomněl, že je králík a ne třesoucí se tvor) se vší silou odrazil zadními nohama, vyskočil vysoko do vzduchu, letěl pár metrů ve vzduchu a s plácnutím dopadl na zem v bezpečné vzdálenosti od hroznýše. Teď byl hroznýš v šoku. Co se stalo? Jak je to možné? Vždyť každého, kdo se dostal do hroznýšova zorného pole, buď sežral, nebo přešel na jeho stranu lesa.

Králík ležel na měkké trávě, úplně vyčerpaný. Od hroznýše ho dělila Cesta, po které často chodil hledat Úžasnost a po které přišel na Mýtinu, aby vynalezl Užitečnost. Cesta byla dobrá, široká, dlážděná dlažebními kostkami, po kterých Králík rád skákal. Ale hroznýš po nich nerad lezl, protože dlažební kostky ho bolestivě škrábaly na břiše. Králík byl v bezpečí, protože po takovém boji bylo nepravděpodobné, že by se hroznýš odvážil vylézt na Cestu. Králík se pokusil vstát, ale neměl absolutně žádnou sílu. Králíci nejsou pro takové boje určeni. Hroznýš byl také zraněn. Králíkovy zuby zanechaly na jeho těle krvavé rány a tento čin hluboce zranil jeho Chladné srdce. Hroznýš znovu pocítil Strach. Bál se, že bude odhalen. Tak dlouho se skrýval pod rouškou bezzubého, krásného tvora a nechtěl, aby lesní obyvatelé zjistili, že je nejstrašnějším predátorem. Hnán strachem a plazil se stále hlouběji do houští, hroznýš se odsoudil k osamělosti a hladu. Zmenšil se na velikost dětské dřevěné hračky, která nemohla představovat hrozbu ani pro Králíka, ani pro ostatní Obyvatele Nejobyčejnějšího Lesa. I když se jistě najdou i někteří obyvatelé, kteří podlehnou lživým řečem hroznýše a ocitnou se v jeho nebezpečné blízkosti.

Králík si uvědomil, že se bez pomoci a podpory obyvatel Nejobyčejnějšího lesa neobejde a volal o pomoc. Nejdříve tiše a váhavě, pak stále hlasitěji a hlasitěji. Na jeho volání se ozvali lesní obyvatelé: Veverka, Ježek, Prase, Liška a další zvířata, přilétli ptáci. S pomocí svých přátel se Králík dokázal posadit na trávu, vyrovnat dech a narovnat uši. I mýtina se začala naplňovat životem. Objevili se na ní motýli a vážky, začaly kvést květiny, v křoví začali štěbetat ptáci.

Málokdo byl překvapen tím, co se stalo. Přátelství mezi Boou a Králíkem není nejlepší nápad. Ale aby pochopili, že Úžasné může být nejen rozkošné, ale i pobuřující, nechutné a dokonce i destruktivní – přesně to pravé!

Doufejme, že si Králík z tohoto příběhu vyvodí správné závěry.

Můžeme si být naprosto jisti, že díky tomu, co se stalo, Králík získal nejen cenné zkušenosti, ale také neuvěřitelnou sílu, která mu dříve nebyla k dispozici.

_________
Budu rád, pokud si tento příběh najde svého čtenáře a bude užitečný v práci psychologa při nápravě spoluzávislých vztahů a vycházení ze vztahů s narcistickou osobností.
_________
Všechny postavy jsou fiktivní a jakékoli podobnosti jsou čistě náhodné.

Králík je jedním z nejpředčasnějších a nejplodnějších zvířat. Březost u královen trvá 29-32 dní, potomstvo je 6-9 králíků. Mláďata rostou velmi rychle, váha 50gramových králíků při narození dosahuje ve 20 dnech věku 250 g, do čtyř měsíců 1,7 kg.
Pro individuální použití jsou nejčastější plemena masokožních králíků: bílý obr (průměrná živá hmotnost 4,7-6 kg), činčila (2,5-4 kg), šedý obr (4,5-6,8 kg), stříbrný (4- 4,8 kg) atd. Peří se získává také z angorských králíků.
Z jedné králičí samice s potomky lze získat 50 a více kilogramů masa za rok a ze samice králičího plemene chmýří také 1-1,5 kg chmýří.

Určení pohlaví. Určení pohlaví králíků je celkem jednoduché. Chcete-li to provést, musíte vzít zvíře jednou rukou za kohoutek, otočit ho hlavou dolů a prsty druhé ruky stáhnout kůži poblíž genitálií směrem k ocasu: u samců je v tomto místě trubice .

Páření králíků. Samice králíků lze oplodnit kdykoli během roku, do říje se dostávají každých 8-9 dní.
Pro páření je samice umístěna do klece se samcem a ne naopak.
Aby bylo jisté, že je samice oplodněna, je třeba páření opakovat pátý nebo šestý den po páření. Pokud samice zabije samce, znamená to, že je oplodněna, pokud samce přijme, pak královna zůstane svobodná a musí se za 5-6 dní znovu spojit se samcem.
Nejlepší doba pro páření králíků: v zimě – od 11 do 15-16 hodin, v létě – brzy ráno a večer. Jeden samec denně může nakrýt čtyři samice. Každé dva dny musí samec dostat odpočinek. Jeden samec má přiděleno 8-10 králičích samic.
Poprvé se mladé královny mohou pářit ve věku čtyř měsíců s živou hmotností kolem 2 kg (malá plemena králíků) nebo ve věku pěti měsíců s živou hmotností alespoň 3,5 kg (velká plemena). Samec může být poprvé použit jako chovatel ve věku osmi měsíců.
Při výběru samce králíka se musíte ujistit, že nejsou příbuzní. V důsledku příbuzenské plemenitby králíci často produkují slabé potomky.

Příprava na porod. Pouze dobře živené královny mohou přinést zdravé velké králíky. Při špatném krmení se zhoršuje růst mladých zvířat a zvyšuje se počet mrtvě narozených králíků.
Během březosti, zejména ve druhé polovině, by měly být královny krmeny kvalitním senem, obilnými zrny a luštěninami a dbát na to, aby dostávaly šťavnaté krmivo (mrkev, brambory, zelí atd., v létě zelená tráva). Březí matky by se neměly zvedat, ale pokud je to nutné, mělo by se to dělat opatrně, jednou rukou držet kohoutek a druhou je podpírat zespodu.
3-4 dny před porodem, t.j. 27.-28. den po krytí, se z dělohy vyjmou králíci předchozího porodu. Klec se vyčistí, umyje, vydezinfikuje a uloží se do ní měkká sláma. V zimě samice dávají do klece královninu nebo ohrazují nějaký kout pevnou přepážkou.
Poslední dny před porodem se nedoporučuje přenášet matky z jedné klece do druhé. Jak se blíží termín porodu, králičí samička začíná stavět hnízdo, drtí slámu v zubech, dává ji na hromadu, vytrhává chmýří a hnízdo jím zakrývá.
V předvečer porodu jsou do královny cely umístěny napáječky s vodou. Pokud se tak nestane, královna, která během porodu zažívá extrémní žízeň, může své králíky sníst.
K otelení dochází většinou v noci a zřídka ráno a ve dne. Normální porod trvá 10-15 minut. Králíci se rodí slepí a nazí. Královna králíčí mláďata olizuje, ukládá je do hnízda, krmí je a dobře přikrývá prachovým peřím.
Prvorodičky často rozhazují své mladé králíky po kleci. Takovým královnám je třeba pomoci sbírat a umístit potomstvo do hnízda a pokusit se zahřát zmrzlé králíky. K tomu se mláďata králíků vloží do koše s teplou měkkou podestýlkou ​​a položí se na teplý sporák.
Aby královna své potomky nesnědla, je nutné ji během březosti správně krmit a zajistit, aby při porodu byla v kleci voda. Z královen přistižených při pojídání králíků nezůstávají pro kmen mladá zvířata.

Péče o kojící královny a králíky. Ihned po ukončení porodu je potřeba hnízdo prohlédnout, opravit a odstranit mrtvě narozené králíky. To musí být provedeno v nepřítomnosti dělohy.
V prvních dnech je potřeba hlídat, zda mají králíci dostatek mléka.
Při dobré produkci mléka z dělohy mají bříška vždy plná, kůži hladkou, lesklou a králíčci klidně leží v hnízdě. Králíci, kteří nemají dostatek mléka, mají propadlé bříško, vrásčitou kůži a často prskají.
Pokud dvě matky přinesly vrh najednou, pak jsou králíci z nízkodojné matky přemístěni do vysokodojné matky. To se provádí druhý nebo třetí den po narození. „Mimozemští“ králíci se umístí doprostřed hnízda a přikryjí peřím. Po nějaké době získají vůni tohoto hnízda a králík nerozezná nové králíky od svých vlastních.
Mléčná zásoba dělohy se postupně zvyšuje až do 22.-24. dne laktace a poté se množství mléka v ní snižuje. Až do 18.–20. dne se králíci živí téměř výhradně mateřským mlékem, takže krmení kojících matek by mělo být hojné. Pokud královna nedovolí králíkům vstoupit, musí se použít nucené krmení. K tomu se celé hnízdo s královnou přenese do teplé místnosti, královna se položí na záda a položí se na bradavky králičích mláďat. Když jsou všichni králíci nakrmeni, jsou odvezeni na své místo. Po 2 hodinách se toto krmení opakuje a pokračuje, dokud králíci nezesílí a nenajdou bradavky sami.
Pátý den se králíčí mláďata pokrývají chmýřím, 5.–9. den začnou jasně vidět, 10.–16. den vyběhnou z hnízda a začnou zkoušet matčino jídlo. Od této doby dostává královna měkčí potravu (drcené obilí, malé seno, červenou mrkev a v létě dobrou mladou trávu).

Péče o mláďata králíků po snůšce. Při kompaktních porodech jsou králíci odstaveni od matek 28.-30.den, všichni společně. V případě nezpevněných vrhů jsou králíci umístěni do samostatných klecí 45. den. Králičí mláďata je možné chovat v celém hnízdě pouze do tří měsíců věku: ve 3,5 měsících dosáhnou mláďata puberty a královny mohou být předčasně oplodněny příbuzným samcem.
V prvním a půl až dvou měsících po snůšce je třeba o králíky obzvlášť dobře pečovat. V tomto období mláďata rychle rostou, línají a jsou zvláště náchylná k onemocněním trávicího traktu. V této době je třeba krmit králíky 4-5krát denně v malých porcích, koncentráty podávejte drcené (oves, ječmen) nebo namočené (hrách, fazole, kukuřice). Zpočátku je lepší krmit králíčata stejnou potravou, jakou dostávala pod dělohu. Přechod na novou potravinu by měl být prováděn postupně.
Králíci jsou krmeni pouze čerstvou, na slunci vysušenou trávou. Krmení zahřáté trávy způsobuje gastrointestinální onemocnění. Po odstavení by králíci měli dostávat mléko, 15-20 g na hlavu a den.
Silní králíci by měli být okamžitě odděleni od slabých. Pokud jsou chováni ve stejné kleci, silní králíci odtlačí slabé od potravy a zemřou. Slabé králíky je třeba intenzivně krmit.
Čistota a sucho je pro králíky potřeba stejně jako pro mláďata jiných zvířat.